Maďarský ohař drátosrstý (MOD)

Maďarský drátosrstý ohař
(Drotszörü Magyar Vizsla)
Standard FCI č. 239 /německý originál z 13. 09. 2000/

Z německého originálu přeložil:
Michálek, Dvořák (11. 11. 2000)
Země původu:
Maďarsko
Datum zveřejnění platného originálu standardu:
6. 4. 2000
Použití: všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtí�ném terénu i extrémní počasí. Nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechu» k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.
Klasifikace FCI: Skupina 7 - ohaři
Sekce 1 - kontinentální ohaři s požadovanou zkouškou z výkonu (polní a vodní práce)
Historie a původ: Drátosrstý maďarský ohař vznikl křížením krátkosrstého maďarského ohaře s německým drátosrstým ohařem v 30. letech 20. století. Znaky plemene jsou stejné jako u krátkosrstého maďarského ohaře.
Všeobecná charakteristika: Temperamentní žemlově zbarvený lovecký pes suchých linií, jehož tělesná stavba je robustnější než u maďarského krátkosrstého ohaře. Je to typ všestranného ohaře, který vykazuje vytrvalost, pracovitost a odolnost.
Důležité proporce: Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku. Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky. Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.
Povaha: Přítulný, inteligentní a učenlivý pes, sebevědomý, který však nesnese tvrdé zacházení. Dobře udržuje kontakt s vůdcem, hledá živě a vytrvale, disponuje dobrým nosem a vynikajícím způsobem vystavuje.
Hlava: Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi. Lebka: Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdu, která probíhá ve směru stopu. Oční oblouky jsou výrazné, stop je mírný. Obličejová část: Nos je dobře vyvinutý se širokými nozdrami, jeho barva ladí s tmavým tónem srsti. Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný. Pysky jsou přiléhavé, nikoliv převislé. Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce. Líce jsou silné, dobře osvalené. Oči jsou středně velké a mírně oválné. Oční víčka jsou dobře uzavřena. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě. Uši jsou nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jsou o něco kratší než u krátkosrstého maďarského ohaře.
Krk: Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý, bez rušivého laloku.
Trup: Kohoutek je výrazný a svalnatý. Hřbet je pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem. Bedra jsou krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný. Záď je široká a dostatečně dlouhá, dobře osvalená, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená. Hrudník je hluboký a široký s výrazným osvaleným předhrudím, hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.
Ocas: Poměrně nízko nasazený, silný v nasazení, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se s ohledem k loveckému využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen vodorovně. Ocas je dobře a hustě osrstěn.
Končetiny: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovnoběžné, při pohledu zboku kolmé a dobře podsunuté pod tělem, mají dobře utvářené kosti a silné svalstvo. Lopatka je dlouhá, šikmá a ploše přiléhající. V pohybu je pru�ná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí. Ramenní kost je dlouhá a dobře osvalená. Lokty těsně přiléhají k tělu, nejsou ani vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím.
Předloktí je rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi.
Zápěstí je suché a pevné.
Nadprstí je krátké a jen mírně šikmé. Tlapy jsou lehce oválné s pevně sevřenými, dobře
klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky šedavého odstínu.
V klidu i pohybu jsou tlapy rovnoběžně.
Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, při pohledu zboku správně zaúhlené se silnými kostmi. Stehno je dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi
pánví a stehnem. Kolena jsou dobře zaúhlená.
Lýtka dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré
zaúhlení mezi lýtkem a hleznem.
Hlezno je silné, suché a šlachovité, poměrně nízko položené. Nadnártí je kolmé, krátké a suché. Tlapy pánevní končetiny viz tlapy hrudních končetin
Pohyb: Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Nežádoucím typem pohybu je mimochod.
Kůže: Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.
Srst: Drátovitá, přiléhavá, silná, hustá a matná. Krycí srst je 2 až 3 cm dlouhá, podsada hustá a odpuzující vodu. Delší srst nesmí překrývat obrysy těla. Svojí hustotou a odpovídající tvrdostí by měla poskytovat dobrou ochranu při nepříznivém počasí nebo před možným zraněním. Spodní části končetin stejně jako spodek břicha a hrudi by měly být pokryty kratší, měkčí a řidší srstí, hlava a uši pak srstí kratší a tmavší, nikoliv však měkkou či hustou. Výrazné obočí zdůrazňuje stop a spolu se silným, tvrdým, nikoliv však dlouhým (2 - 3 cm) vousem po obou stranách mordy podtrhuje energický výraz obličeje. Po obou stranách krku se nacházejí kartáčky srsti ve tvaru V.
Zbarvení: Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle do průměru 5 cm stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.
Velikost: Kohoutková výška psi 58 - 64 cm, feny 54 - 60 cm. Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.
Vady: Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
Vylučující vady:
* výrazné odchylky od standardu plemene,
* hrubé odchylky od pohlavního výrazu,
* netypická hlava,
* skvrnitý nos,
* převislé pysky a volné otevřené koutky,
* předkus, podkus, nepravidelný skus, jakož i přechodné formy,
* chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů (P2 až 4 ) a stoliček (M 1 a 2), absence více než dvou třenových zubů P1. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící.
* nadpočetné mimo řadu rostoucí zuby,
*. rozštěp patra či pysku,
* světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas,
* výrazný lalok pod krkem,
* vlčí drápky, tzv. paspárky,
* špatná mechanika pohybu,
* řídká srst, chybějící podsada, dlouhá, měkká, hedvábná, huňatá, kudrnatá či zvlněná srst, chybějící kartáče delší srsti na končetinách.,
* tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm,
* bílé tlapy,
* nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky,
* kohoutková výška odchylující se o více než +-2 cm od standardu,
* bázlivá povaha.
Poznámka: Psi musí mít patrná dvě varlata plně sestouplá v šourku.

 
INTERNETOVÉ APLIKACE | REDAKČNÍ SYSTÉM | DESIGN | ESHOP© SALENA.CZ2001 - 2013. Všechna práva vyhrazena !